Nucený výlet do Hanoje

Přesně den po skončení pozemního výcviku mi volala naše koordinátorka a plánovačka v jedné osobě, že hned další den letím do Hanoje na lékařské vyšetření a teoretickou zkoušku na místním Úřadu pro civilní letectví (CAAV). Úspěšné absolvování obojího je nutnou podmínkou pro vydání vietnamského průkazu způsobilosti dopravního pilota a potažmo pro započetí leteckého výcviku. Cesta ze Saigonu do Hanoje trvá letadlem zhruba 1 hodinu a 40 minut a Vietnam Airlines tuto linku létá snad desetkrát denně. Podle aktuálního počtu lidí na ní nasazuje nejvhodnější typ, v mém případě to byl Boeing 777. V tomto ohledu musím Vietnam Airlines pochválit, opravdu se mi líbí, jak operativně přehazují typy podle vytíženosti. A nejen typy, není vyjímkou, že se různě posouvají a přesouvají celé linky. Pro piloty to samozřejmě znamená, že na nějaký luxus v podobě poměrně stabilního měsíčního plánu, mohou zapomenout. Oněch publikovaných deset dní je velice často předmětem nejrůznějších změn a přesunů typu "škatulata, hejbejte se". Ale zpět do Hanoje. Ubytování pro posádky je zařízeno v moderním pětihvězdičkovém hotelu Sheraton. Nicméně moc jsme si zdejšího luxusu neužili, protože náš program byl docela našlapaný. Večer přílet a ubytování, brzo ráno odjezd k pánům doktorům, potom rovnou na zkoušku a odtud hned na letiště a večer návrat domů, tj. do Saigonu.
Lékařská prohlídka je kapitola sama pro sebe. Celý cirkus se odehrává v místní vojenské nemocnici, která svým vybavením někdy připomíná éru Gagarina. To platí i o čistotě. Srovnání s naším ÚLZ raději nechám bez komentáře. Nicméně švába jsem tam neviděl ani jednoho... Docela mě překvapilo, že vstupní prohlídka, kterou jsme museli jako noví zobáci absolvovat, byla, dle mého názoru, komplexnější a přísnější než ta naše domovská. Není vyjímkou, že z každé skupiny jeden až dva nešťastníci neprojdou. A to jsou piloti, kteří létají 20 let různě po světě se zdravotní třídou 1. Většinou je vyřazujícím faktorem údajný problém s dutinami, který je vidět až na rentgenu hlavy. Možná jsou Vietnamci zvyklí na jiný tvar lebky, ale rozhodně jakákoli další instituce, která dotyčným provedla stejné vyšetření, označila jejich dutiny za naprosto normální. Proto také takto "postižení" piloti většinou na druhý pokus nakonec projdou. Mimochodem rentgen v Hanoji mi velice připomněl ten ze seriálu M.A.S.H. Podle mě to byl dokonce ten samý... Další specialitou místního ÚLZ je, že výsledky vyšetření dává komise dohromady zhruba týden, takže po tuto dobu uchazeč neví, jestli vůbec prošel a jestli bude létat...
Jelikož jsme prohlídku museli absolvovat na lačno, hned po východu z vojenské nemocnice jsme do sebe narvali hamburgery a sendviče. S plným žaludkem jsme poté ihned vyrazili na CAAV, podrobit se zkoušce z leteckého zákona a materiální části našeho typu. Tento test, který se skládal dohromady z osmdesáti otázek, bych označil za velmi jednoduchý. Jednak proto, že nás Vietnam Airlines dopředu obdaroval ne moc obsáhlým sborníkem všech otázek, které se mohou v testu vyskytnout a jednak proto, že zkrátka na většinu otázek dokáže průměrný pilot s průměrnou praxí odpovědět sám. Já osobně jsem test napsal za 30 minut a aniž by ho někdo kontroloval, hned jsem dostal ID kartu Vietnam Airlines a tak jsem se stal polovičním pilotem.